Promluva O. biskupa Vojtěcha Cikrleho

Milé děti, kdy je to doma nejlepší? Když jsem se takhle ptal v náboženství, tak děti obvykle říkaly: Nejlepší je to, když se sejdeme u stolu a je tam taťka i mamka a třeba dědeček i babička a tam si vykládáme a jíme. Tam je to nejlepší, pokud není špenát nebo něco takového neoblíbeného. A právě chvíle, které prožíváte jako nejhezčí, když cítíte, že jste obklopeni láskou svých blízkých, usnadňují pochopení toho, co dnes slavíme. Které je nejdůležitější místo v kostele? Oltář. Tam si zpřítomňujeme to, co se událo jako znamení nesmírné Boží lásky k nám na Kalvárii. A co je tento kostel? Také znamení. Znamení pro ty, kdo uvěřili, i znamení určité naděje pro ty, kteří hledají. Ale když se podíváte na kostel, co vidíte? Kámen, omítku, obrazy, něco ze dřeva... Ale ten kostel je tady jen proto, aby se každý z nás stával chrámem. Místem, kde člověk komunikuje s Bohem. Pamatujme si to: tento kostel je zde skutečně jenom proto, abychom my sami byli chrámy, tedy místem, kde rozmlouváme s Bohem, kde je Duch Svatý. A z chrámu se má šířit jistota, že je to místo, kde jsou lidé šťastni, kde poznávají Boha, kde poznávají, že je má Bůh rád a že je neopouští.

V dnešním čtení zaznělo, že z chrámu vytékala voda. Ta voda je znamením Boží milosti, a pokud jste poslouchali dobře, tak všude, kam se dostala, něco kvetlo, rostlo, vydávalo plody. A ta voda se dostala do slaných vod (a tady je třeba trochu přiblížit, jak tomu rozuměli lidé před dávnými dobami: to moře bylo znamením něčeho, co je vzdálené Bohu. Dnes bychom řekli, že moře je symbolicky místo, kde lidé žijí se svými "bohy", že mají moc, peníze, nejrůznější závislosti, kde mají to, co člověka degraduje). A právě do tohoto světa, do toho moře, proudí voda vytékající z chrámu, aby byly ty slané vody, a to je zvláštní, uzdraveny. Tedy tento kostel je zde proto, abychom my, kteří jsme přijali křest, byli schopni přijímat Boží milost a své poslání vůči těm lidem, kteří Krista nepoznali.

Každé takové setkání s Kristem je určitou pracovní schůzí, kde se rozdělují úkoly. Chodíme do kostela nejenom proto, abychom děkovali Bohu, třeba za uplynulý týden, ale abychom objevili, co on nám svěřuje pro ten nastávající týden, rok nebo pro celý život, pro manželství nebo pro to, co podnikáme. Přicházíme sem a říkáme: "Pane, já chci být s tebou". Ale jako by nám něco bránilo být s ním. Já jsem to naznačil při zahájení bohoslužby. Máme mnohdy strach být zcela jeho. Vydat se zcela jeho lásce. A přesto ti, kteří se zcela vydají jeho lásce, jsou schopni tuto lásku přenášet dál. Teoreticky to všichni víme. Ale něco nám jakoby brání tomu uvěřit. Jestliže jsme vnitřně upřímní, tak nás v tom následování Krista, v tom přijímání milosti, kterou on nám dává, vždycky jakoby zarazí to, kam to až může jít. Kam až mě může pozvat ve svém následování. - Co když onemocním? Co když dostanu rakovinu? Co když se všechno změní v mém životě? Co když nastane něco, co si teď ani nedokážu představit?

A modelem tohoto strachu je i náš vztah ke kříži. Podívejte, máte všichni před sebou na pravé straně kříž a na něm je zmučené tělo Pána Ježíše. A my si mnohdy řekneme: No, já vím, že tě mám následovat, já vím, že k tomu mohu dostat sílu, ale já takto nechci dopadnout. Já nechci, aby to se mnou takhle skončilo. Podívejte na kříž. Kdo chce, aby to s ním také tak dopadlo? Je to velká Boží provokace. Ale kde je v nás chyba? V tom, že jsme poloviční křesťané. Jako by naše víra, a zvlášť náš strach skončily u obrazu Velkého pátku. Ale nebylo přece po něm také velikonoční jitro? Nebyla chvíle, kdy Ježíš přemáhá smrt a zlo a kdy vystupuje jako vítěz? A nespočívá vlastně křesťanství v tom, že máme být připojeni k jeho vítězství? Že nás zve, abychom byli připojeni k jeho vítězství nad zlem a nad smrtí a nad vším, co ohrožuje nás a naše děti, celou naši společnost? A to je celé křesťanství. Ano, on přišel, aby nás připojil ke svému vítězství. A všude tam, kde se scházíme, abychom si připomněli, jak to bylo, a to je událost, která se odehrává na oltáři, tak je to pozvání Boží lásky, abychom byli připojeni k jeho vítězství, abychom se nebáli křížů ve svém životě.

Víte, jak jsme četli to druhé čtení, tak tam je, že máme být proměněni v místo Ducha, tedy v něco, co je vevnitř. I v evangeliu jsme slyšeli, jak říká Pán Ježíš samařské ženě, že nebude uctívaný někde, zdálo by se, že je to proti chrámu, zdálo by se, že to není v Jeruzalémě ani na hoře Garizim. Ale že ti, kteří budou patřit Bohu, tak ho budou uctívat v Duchu a v pravdě. A právě tento Duch je něco, co přetváří tuto stavbu v určité místo, kam chodíme čerpat. Kříže, ty patří k životu každého z nás. Nikdo se jim nevyhneme. Ale mohou to být kříže, které vyplývají z toho, že jsme někde selhali, že jsme někoho podvedli. Ale ty kříže, o které jde zde, jsou kříže spojené s Božím královstvím, s jeho příchodem. A každý, kdo kříž Božího království obejme, tak je schopen, aby skrze něho přicházela Boží spása. Aby přicházel pokoj Božího království. Do rodin, do vztahů, které potřebují proměnit. A to je v dnešní době velmi potřebné. Vždyť mnoho lidí dává sliby na celý život. A přitom za rok, za dva, za tři cítí, že by bylo lepší, kdyby je nedali. Mnoho lidí má potřebu seberealizace. A potřebují i ty druhé k tomu, aby se nějak realizovali. A podívejte znovu na Krista. Jaká byla jeho seberealizace? On řekl: Já chci to, co chceš ty, můj Pane. Jaká byla seberealizace jedné izraelské dívky, kterou si Bůh vybral, aby mohlo přicházet Boží království do světa, ve kterém žijeme? Ona řekla: Kéž se mi stane podle tvého slova. - A nemáme právě toto zde objevovat i my? Co je tak důležité pro vaše děti? Že pro ně máte být vy, rodiče a prarodiče, vzorem rozhodování v jejich životě. Samozřejmě, že musíte řešit mnoho těžkých chvil. Ale jak k tomu zvete Krista? Jak často říkáte: Pane, já chci to, co chceš ty? - A možná že i na tom bude záležet, jaké hodnoty vaše děti budou mít. Je to ve vašich rukách.

Člověk samozřejmě někdy cítí, že sám na to nestačí. Vždycky slyším: Pane biskupe, modlete se za nás. Pane biskupe, modlete se za ty naše mladé, oni se hádají a vypadá to tam hrozně špatně, mají dvě děti a vůbec si nerozumí, modlete se za ně. Často v životě cítíme, že je dobré, aby byli mezi námi lidé, kteří si zvolili službu druhým, aby pro ně žili, aby se za ně modlili, aby svým životem s Kristem nějak proměňovali své okolí. A tak mám velkou radost, že do vaší farnosti přijala pozvání Společnost sester Ježíšových. Ony se za vás budou modlit. Neznamená to, že vy se modlit nemusíte, ale znamená to, že budou povzbuzením, abyste směřovali ke Kristu, abyste směřovali k tomu, kterého nám Bůh dal, abychom byli připojeni k jeho vítězství. A jestli vám něco mohu přát při oslavě výročí posvěcení vašeho kostela, tak abyste odešli naplněni pokojem a jistotou, že vás Bůh objímá a že vám dává všechny možnosti pro to, aby váš život byl svědectvím o jeho kráse a dobrotě. Abyste dokázali unést své kříže. A aby kříže, které ponesete, kříže Božího království, byly jednou vaší slávou i slávou nás všech. Kéž se tak stane.

Závěrečné požehnání

Modlíme se za to, aby dům u kostela sloužil svému účelu. Aby i v něm našly zázemí a domov ty, které tam budou přebývat, a zároveň, protože se jedná o farní dům, aby všechno, co se tam bude dít, bylo pro váš prospěch, pro vaši radost, pro to, abyste nacházeli nejen cestu k sobě, ale i k Bohu. A ještě bych doplnil jednu věc – mši jsem sloužil za tuto farnost, a zvlášť za vás sestry, aby byl Kristus skutečně mezi vámi a abyste z toho měly takovou radost, že jí budete svědčit o tom, koho jste přijaly. A k tomu, abychom v životě s Kristem byli šťastni, abychom v životě s Kristem dokázali vyřešit skutečně těžké věci svého života, abychom v životě s Kristem dokázali odpustit a abychom v životě s Kristem dokázali s velkou důvěrou jít dopředu a spoléhat na jeho vítězství, k tomu přijměte požehnání.

Žehnání fary

Žehnání je prosba, aby domy, věci, zařízení sloužily svému poslání vzhledem k Božímu království. Aby umožňovaly příchod Krista. I skrze vás se má narodit do tohoto světa. A tak se tedy společně pomodleme za tento dům:

Pane, sešli své požehnání na ty, kdo budou bydlet v tomto domě. Sešli své požehnání i na ty, kteří sem budou přicházet, aby se setkali na duchovní úrovni. Prosím tě za všechny, kteří sem budou přicházet, aby našli řešení obtížných situací svého života. Naplň sestry svou milostí a dej, ať žijí naplno v zasvěceném životě, ať se navzájem milují a účinně pracují, ať ochotně slouží svým bližním, aby svým životem ukazovaly všem lidem, co znamená patřit zcela tobě. Prosíme o to skrze Krista našeho Pána.