Podíváme-li se na jednotlivé sliby, zjistíme, jak všechny člověka osvobozují od mnohých závazků a starostí, které provází všechny ostatní lidi. Osvobozují a uvolňují ho pro službu církvi, a tím i mnoha lidem. Církvi nabízí Společnost své síly prvořadě.

Slib chudoby vede sestru k pokoře a pokora k lásce ke Kristu. Sestra se tak oprošťuje od různé závislosti na věcech a lidech. Toto zříkání se je konkrétní účastí na Kristově zřeknutí se sebe sama. Je běžné, že to člověka a jeho přirozenost něco stojí. Obdrží však za to svobodu samotného Krista. Slib chudoby má i velmi praktickou stránku. Má-li sestra pro Boží království něco vykonat, potřebuje být nezatíženou, pohyblivou a připravenou k různému nasazení.

Slibem čistoty patří láska sestry bezvýhradně a nerozděleně Kristu. Neznamená to však, že se tím stahuje do ústraní. Naopak. Právě slibem čistoty se stává sestrou všech lidí. Dává jí možnost být tu pro druhé svým porozuměním a službou. Svou lásku dává sestra Bohu v druhých lidech.

Slib poslušnosti je tím nejjistějším způsobem, jak naplňovat Boží vůli zde na zemi. Čím větší a radostnější bude odevzdanost a ochota sestry, o to důrazněji může zaznívat Boží hlas a vyzařovat jeho existence ve světě. Projevem poslušnosti je také disponibilita. To vyžaduje neustálé zapomínání na sebe, odpoutání se od svého já, na jehož místo přichází Bůh a druzí lidé. V oddanosti Bohu dochází sestra ke svému plnému rozvoji.

Život v komunitě

Ideální komunitní život předpokládá nejdříve hluboké společenství ve víře. Vyrůstá z duchovního základu. Proto se sestry vzájemně doplňují, podporují a posilují. Takové společenství je pak pro ně velkým darem, který pomáhá sestrám vycházet ze sebe, učí je pravé lásce, která nehledá sebe, ale dobro všech. Chrání je před klamným sebezalíbením. Je také stálým zdrojem inspirace k sebezdokonalování a prubířským kamenem ctnosti. Je příkladem pro okolí sester.

   Kvůli rozdílnému pracovnímu nasazení se sestry modlí ponejvíce jednotlivě. Denně se setkávají při večeři, během týdne se prolínají body společného programu jako duchovní sdílení a vyučování, zamýšlení se nad apoštolátní činností a společné adorace za duchovní povolání. K tomu patří i společné prožívání volného času.

Formace

Život ve Společnosti sester Ježíšových začíná vstupem do noviciátu, kterému předchází čekatelská doba. Po dobu jejího trvání chce Společnost čekatelce pomáhat, podporovat ji a provázet až ke vstupu do noviciátu. Čekatelka před svým vstupem prožije určitou dobu ve Společnosti, aby se s ní seznámila.

O přijetí do Společnosti se může ucházet zdravá plnoletá žena, která není starší než pětatřicet let a je dostatečně lidsky a duševně zralá. Předpokladem také je, že nemá žádné závazky vůči ostatním lidem, je schopná vykonávat nějaké zaměstnání, naučit se žít v komunitě a spojovat práci s duchovním životem.

Noviciát slouží k tomu, aby novicka lépe poznala Boží povolání, které je vlastní Společnosti, způsob jejího života a aby se ověřil její záměr a schopnost k životu v SSJ. Noviciát trvá dva roky. Dvanáct měsíců prožije novicka v noviciátní komunitě. Během další doby se zacvičuje do duchovního a praktického života sestry již v komunitě sester. Během noviciátu si vykoná třicetidenní ignaciánské exercicie.

   Noviciát je završen složením prvních časných slibů chudoby, čistoty a poslušnosti. Začíná tak osmiletá osvědčovací doba. Sestra má v ní možnost dál hlouběji poznávat své povolání a vrůstat do způsobu života Společnosti. Osvědčovací doba je zakončena věčnými sliby. Formace sestry však nekončí. Sestra se prohlubuje ve svém duchovním životě po celý život.