Rok 2023
Vsadit na kartu zmrtvýchvstání Krista
Velikonoční doba je pro nás každoročně spojena s připomínkou narození našeho zakladatele P. Kunerta SJ. Letos 29. 4. by oslavil devadesáté narozeniny. Jeho vpravdě „velikonoční duch“ se zračí i v následujících slovech:
„Když slyšíme závěr z evangelia sv. Marka (Mk 16, 9-15), vidíme, že je to takové krátké shrnutí všeho toho, co se událo ve velikonoční době už s odkazem ‚na expanzi‘ po Nanebevstoupení Páně: ‚Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu‘ (v. 15). Je zajímavé, že ještě po zmrtvýchvstání se Pán potýká s nevěrou, s jakousi nedůvěrou svých učedníků, kteří nemohli chápat, že je to skutečně on a že vstal z mrtvých. Byli zničeni, truchlili, plakali, nevěřili, že to je pravda, když jim to Magdaléna vyprávěla. A tak je kárá pro jejich nevěru a tvrdost srdce. Dalo by se to psychologicky vysvětlit, byli ještě v šoku. I když byli na to připravováni jeho tříletou činností, když došlo k jeho zatčení, selhali. Zbaběle utekli, zradili ho.
Po jeho zmrtvýchvstání nastává však pomalu zlom. Svědčí o tom Skutky apoštolské. Nyní se Petr s Janem chovají statečně. I když je nakonec zmrskali, oni neposlechli. Vyjdou ven, radují se, že mohli pro Pána něco vytrpět a hlásají jeho zmrtvýchvstání dále. Člověk se prostě diví, co se s nimi stalo, jak je to možné, že se takto změnili: ze zbabělců se stali statečnými hlasateli evangelia. Jednoduchá odpověď je, že přijali Ducha Svatého, tzn. ponořili se do Kristova ducha, plně ho přijali za svého a pak už to šlo.
Mohu vám říci, že jsem se vždycky těšil od Velikonoc do Velikonoc. Velikonoce byly pro mě oživením a vzpruhou. Kdykoliv slavím Velikonoce, tak se to ve mně znovu objevuje a roste dál. Vidím, že když se člověk snaží žít skutečně v duchu víry ve zmrtvýchvstalého Pána, který přemohl nejen svět, ale i smrt – což se ještě nepovedlo žádným umělcům a vědcům – nejen tu smrt časnou, nýbrž i smrt věčnou tím, že nás vykoupil, je člověkem naděje se šťastnou budoucností.
Na hřbitovech na pomnících bývá často nápis: Spi sladce. Když někdo spí, mívá sny. Že by smrt byla sladkým spánkem se sny? Mělo by to být obráceně. Náš život je jakýmsi snem. Smrt nás z něho probudí do věčného života. Já se na to dívám takto. V tomto světě si připadám jako ve snu a čekám, až se jednou ve své smrti probudím do věčného života. To nám chce říct velikonoční doba. Aleluja! Těšme se!“
P. Robert Kunert SJ
Olomouc 26.4.2003
Prohloubení ve službě
Od listopadu 2021 se setkávaly v Centru SSJ sestry zodpovědné za malá společenství – komunity, aby se prohloubily ve své službě. Za více než ročním cyklem setkání se ohlíží sr. Jana:
„Tématem o vzájemné komunikaci a naslouchání nás provázela sr. Marie Čeganová. Z různých úhlů pohledu jsme se setkávaly nad tím, co všechno tyto dovednosti – tak důležité pro společný život – podporuje a co jim naopak škodí. Sdílely jsme své myšlenky a zkušenosti a z každého setkání jsme odcházely s něčím konkrétním, o co se chceme snažit.
Při posledním setkání jsme mezi námi 24. 3. přivítaly MUDr. Jitku Krausovou, která nám věnovala svůj čas a přednesla téma o řeholních slibech a o současných nebezpečích na cestě zasvěceného života. Mezi nebezpečí, která ohrožují dnešní svět, a tedy i zasvěcený život, patří ztráta naděje. Tento stav může být zapříčiněn duchovní leností a prázdnotou, v níž mohou lidé hledat různé úniky a náhražky. Zasvěcené osoby jsou však neustále zvány k tomu, aby oživovaly a prohlubovaly svou touhu po Bohu, a k účasti na povolání samotného Ježíše: ‚jako on přijímat na sebe utrpení a hřích světa a spalovat je v lásce‘.
Následující den jsme se u příležitosti nedožitých devadesátých narozenin sr. Marty Kaniové (* 27.3.1933 – † 8.6.2019), naší první sestry a také první představené, společně vydaly k jejímu hrobu na neředínském hřbitově. Život sestry Marty je pro nás svědectvím naděje, radosti a prostoty ve službě. V modlitbě jsme společně prosily, abychom se tímto jejím příkladem nechaly ve svém každodenním životě inspirovat a vést.“
Teď je ta doba příhodná
… teď znamená pro nás právě probíhající postní dobu. Sestry z komunity v Českém Těšíně se snaží tento čas milosti využít plně i s mladými z farnosti.
Na závěr jarních prázdnin si několik mladých dívek udělalo v neděli 19. 3. čas na postní zastavení v komunitě sester. Od sr. Petry dostaly podněty k osobnímu dialogu s Bohem o tom, jakou milost jim chce Bůh v letošní postní době darovat a jak pro ni mohou otvírat své srdce i svůj život. V tichu kaple potom nechaly vyslechnutá slova působit. Inspirací jim byl sv. Josef, patron kaple i komunity sester. Po přednášce a adoraci prožily ještě společné chvíle při pohoštění a vzájemném sdílení mezi sebou i se sestrami.
Ve farnosti Český Těšín se od října 2022 věnuje tým animátorů asi 70 mladým, kteří se připravují na biřmování. V sobotu 4. 3. se sešlo kolem 60 z nich na celodenním setkání v prostorách kláštera sester alžbětinek v Jablunkově. Hlavním tématem byl Duch Svatý a jeho dary a působení v našich životech. Sr. Daniela, která doprovází jednu z šesti skupinek biřmovanců, prožila tento den spolu s nimi. Setkala se s mladými k diskuzi nad přednášeným tématem, vytvářela modlitební zázemí a vypomohla v kuchyni při vydávání obědů, mytí nádobí a úklidu.
Sr. Kateřina prožila tentýž den na faře v Českém Těšíně, kde se konala postní duchovní obnova pro děti a mládež od 1. do 9. třídy ZŠ. Účastníků bylo 35. Program obnovy byl pestrý, ale hlavním bodem byla Poslední večeře. K náplni dne patřila společná hra, práce ve skupinkách, oběd a nechyběla ani příležitost ke svátosti smíření. Starší účastníci připravili pro všechny sederovou večeři a společně prožitý den uzavřela křížová cesta. Sr. Kateřina se ujala jedné ze skupinek a se dvěma dívkami a dvěma chlapci se snažila proniknout hlouběji do tajemství Poslední večeře – tohoto Ježíšova skutku lásky až do krajnosti. Jiné skupince pomáhala po obědě s přípravou ke svátosti smíření. Na starost si vzala i přípravu křížové cesty.
Celý Ježíšův život je přemíra
Postní impuls
„Celý Ježíšův život je přemíra, která je přemírou Otce. On dal svého Syna z lásky k nám: Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna. Přemíra je tedy pravidlem, klíčem Ježíšova života. Je charakterizována od počátku celistvostí, bezvýhradnou oddaností, i vůči tomu, jemuž nic nedluží, i vůči tomu, který ho zradil. Jeho život je přemírou naprostého zdarma dávání. Lidé myslí podle míry, Bůh však podle přemíry. Vše je přemíra. Všechno je dávání zdarma, nezištnost!
Z přemíry, která je jeho životem – jeho ‚dát život z lásky‘ – Ježíš odvozuje pravidlo křesťana. My žijeme tuto přemíru v každém skutku, který jde za hranici prosté povinnosti. … Znamená to zcela důvěřovat Bohu a vsadit pouze na jeho slovo. Křesťanský život je sázkou na přemíru, na překonání. Důvěřovat ‚za hranice‘ ověřitelného, dávat se bez výhrady, nezištně. … Každá laskavost překračující přísné normy zdvořilosti; každé přijetí byť jen trošku tíživých situací; každá chvíle odpuštění i malých věcí – to vše odkazuje na tuto přemíru. To je křesťanský život. Nemáme čekat na mimořádné příležitosti. Ta příležitost je zde.“ (Kard. C. M. Martini SJ)
Myšlenky kardinála Martiniho na téma „Temnota a světlo: Drama víry tváří v tvář Kristu“ nás provázely loňskými osmidenními exerciciemi, s novou silou a aktuálností nás mohou provázet i letošní postní dobou. Vedou k nazírání na poslání samotného Božího Syna, na temnotu halící poslední dny a hodiny jeho života, ale i na záři, která z něho vychází, je vždy silnější než jakákoliv temnota a naplno se projeví při vzkříšení.