Způsob života

Rozjímavý život v činnosti

Charakteristickým rysem způsobu života sester Ježíšových je spojení práce a duchovního života: rozjímavý život v činnosti. Všechnu svou činnost se sestry snaží prožívat v duchu svého ideálu důvěrného vztahu k Bohu ve veškerém životním dění. Denně se věnují modlitbě, vzdělávání v duchovních věcech a svému zaměstnání. K jejich každodennímu životu patří také čas věnovaný sesterskému společenství, jak při vzájemných setkáních, tak ve starosti o společnou domácnost. Je to život, který vyžaduje osobní zralost a pevný duchovní základ.

Sliby evangelijních rad

Sliby se sestry zavazují k zachovávání evangelijních rad – chudoby, čistoty a poslušnosti. Vyjadřují jimi svou lásku ke Kristu. Sliby jsou neviditelnými pouty, jimiž se připoutávají ke Kristu, který člověka nezklame.

Slib chudoby vede sestru k pokoře a pokora k lásce ke Kristu. Sestra se tak uvolňuje od vazeb na věci a lidi. I když ji to něco stojí, obdrží ale za to svobodu samotného Krista. Má-li pro Boží království něco vykonat, potřebuje být nezatíženou, pohyblivou a připravenou ke službě.

Slibem čistoty patří láska sestry bezvýhradně a nerozděleně Kristu. Neznamená to však, že se tím stahuje do ústraní. Naopak. Právě slibem čistoty se stává sestrou všech lidí. Dává jí možnost být tu pro druhé svým porozuměním a službou.

Slib poslušnosti je tím nejjistějším způsobem, jak naplňovat Boží vůli zde na zemi. Čím větší a radostnější bude odevzdanost a ochota sestry, o to důrazněji může zaznívat Boží hlas a vyzařovat jeho existence ve světě.

Společný život

Komunitní život předpokládá společenství ve víře. Vyrůstá z duchovního základu a rozvíjí se v sesterských vztazích, kdy se sestry vzájemně doplňují, podporují a posilují. Takové společenství je velkým darem, vede sestry k vycházení ze sebe a k pravé lásce, která nehledá sebe, ale dobro všech. Společný život je stálým zdrojem inspirace k duchovnímu růstu a prubířským kamenem ctnosti.

Kvůli rozdílným zaměstnáním se sestry modlí většinou jednotlivě, jak to odpovídá požadavku disponibility v duchu ignaciánské spirituality. Denně se sestry setkávají při stolování, několikrát během týdne pak při duchovním programu. K životu v komunitě patří také prožívání volného času k odpočinku a načerpání nových sil.

Sestry žijí osobně i jako společenství skromně. Oblékají se prostě a jednoduše, přiměřeně řeholnímu stavu. Jejich typickou barvou oblečení je tmavomodrá v kombinaci s bílou. O nedělích a slavnostech nosí sestry tmavomodrý kostým, který však nenazývají řeholním oděvem. Viditelným znamením jejich příslušnosti ke Společnosti je náprsní kříž s písmeny SSJ. Na svrchním oděvu nosí malý barevný odznak Společnosti.