Střípky o povolání

Před třiceti lety na Velehradě

V souvislosti s výročím první návštěvy Svatého otce Jana Pavla II. v Československu vzpomíná sr. Anna z pražské komunity na počátky svého duchovního povolání.

„Je to 30 let, co papež Jan Pavel II. navštívil po totalitě tehdejší Československo. Byla jsem tehdy 21. 4. 1990 na Velehradě. Tamější Otcové jezuité celou návštěvu připravovali a také její program přede mší svatou. Stála jsem uprostřed nadšeného davu sama taktéž nadšená. Bylo mně 18 let a měla jsem život před sebou. Pár měsíců jsem pracovala po ukončení učňovského oboru. Poněvadž jsem se setkala se známými, kteří se rozhodli pro zasvěcený život nebo kněžství, nebyla jsem od takových myšlenek daleko. A najednou v tom velehradském programu slyším: ‚… A vy mladí, kteří cítíte třeba jen nepatrné šimrání po duchovním životě, nebojte se a přijďte to zkusit…‘ To slovo šimrání se mnou zatřáslo, protože jsem si byla vědoma, že to u sebe prožívám intenzivněji. Nevím, kterému Otci jezuitovi za tuto promluvu vděčím. Dodatečně upřímně děkuji!

Dále vzpomínám, jak je stále aktuální, že se zmrtvýchvstalý Ježíš připojuje k těm, kdo o jeho životě přemýšlí a hovoří (viz evangelium o Emauzských učednících). Takto se ke mně přitočila v mém mládí jedna farnice s otázkou, jestli bych nechtěla být sestřičkou. Jestli mně to tenkrát bylo příjemné nebo nepříjemné, nechávám být. Jisté je, že to ve mně rozehrálo strunu po vyšších věcech.

Dnes oceňuji její upřímný zájem o člověka a dovolím si říct, že není vůbec marné nechat aspoň na chvilku platit úsudek druhých o nás samých. Možná že právě proto, že si mnozí mladí chtějí svůj život tolik kočírovat sami, proplouvají jim příležitosti pro vyšší ideály mezi prsty. Kardinál Špidlík cituje v jedné promluvě: ‚Mládí je krásný dar. Škoda, že ho dostávají tak nerozumní lidé, jako jsou mladí.‘

Ježíš stále volá. To je jisté. Připojujeme se k jeho touze, protože nechceme, aby chyběli kněží, řeholnice a řeholníci.“