Žehnání kaple sv. Ignáce v Centru SSJ
Po téměř dvou letech stavebních prací v Centru naší Společnosti v Olomouci, kdy došlo také na rozšíření a novou úpravu kaple, nastal dlouho očekávaný a připravovaný okamžik. O. arcibiskup Josef Nuzík s námi slavil 22. 7. 2026 slavnost požehnání nové kaple, která stejně jako ta původní je zasvěcena sv. Ignáci z Loyoly.
Za zpěvu písně „Pane Bože, přijď k nám…“, začala bohoslužba, které se kromě sester z Olomouce a Kožušan účastnily i zástupkyně z ostatních našich komunit, a také čtyři dívky, které prožívaly prázdninový pobyt se sestrami v nedalekých Charvátech.
Prostor kaple proťaly kapky svěcené vody… Nový ambon ožil prvním Božím slovem z knihy proroka Izaiáše: „Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“ Rozezvučel se zpěv žalmu „Do domu Hospodinova půjdeme s radostí“ a zazněla slova sv. Pavla z 1. listu Korinťanům, že my sami jsme tou skutečnou Boží stavbou a živým chrámem. Bohoslužba slova vyvrcholila evangeliem, ve kterém Pán Ježíš vede rozhovor se samařskou ženou u studny. Přišla hodina, kdy se praví ctitelé klanějí Otci v Duchu a v pravdě – a to je i naší touhou.
Během mše sv. vícekrát zaznělo, že náš život je staveništěm, které zůstává plné lidských nedokonalostí a neustálé duchovní práce, kde se však s Boží pomocí rodí něco krásného. K trpělivému duchovnímu „stavění“ nás o. arcibiskup povzbudil ve své promluvě:
Sv. Pavel nás nabádá: „Položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví.“ V jednom překladu jsem našel dokonce ještě jiné vyjádření, které je bližší našemu životu a má nás povzbudit k tomu, abychom na stavbě svého duchovního života, vztahu s Bohem pracovali opravdu poctivě a pořádně. V tomto překladu jsou slova: stavět solidní stavbu nebo lepit chatrč, která neodolá ani větru? A my víme, že chceme stavět solidní stavbu, a proto to trvá i v našem životě tak dlouho. Proto se to tak vleče, protože je to solidní stavba. Není to lepení nějaké chatrče. A tak chceme prosit Boha, abychom měli trpělivost.
Při okuřování obětního stolu se prostorem rozlila vůně kadidla, doprovázená tichým zpěvem, oltář přijal bělostné plátno a vše směřovalo k nejposvátnějšímu středu slavnosti, kdy skrze ruce o. arcibiskupa sestoupil mezi nás sám Pán, tichý a přítomný. Po svatém přijímání se rozezněl v kapli i v našich srdcích hymnus „Bože, chválíme tebe“ a za zpěvu písně „Bůh je tak blízko nás“ přijal svatostánek monstranci s Tělem Kristovým. Závěrečný mariánský pozdrav „Přijmi naši chválu“ se stal pomyslnou tečkou za liturgií a otevřel dveře dalšímu radostnému dění.
Po skončení mše svaté o. arcibiskup prosil o Boží požehnání pro celý dům a poté prošel a požehnal jeho prostory, aby každý kout „dýchal“ Boží přítomností. V následném setkání jsme měly možnost popřát o. arcibiskupovi k jeho nadcházejícím 60. narozeninám a nechat si podepsat několik výtisků jeho knihy „Na život není nikdo sám“.
Slavnost v nás prohloubila vědomí, že náš dům není jen stavbou z cihel a malty, ale skutečným duchovním domovem, v jehož osobním prostoru přebývá a září sám Pán. Z jeho blízkosti budeme moci čerpat pro svůj život nejen my, ale i naši hosté.
sr. Anna Vacková