Kdy se rozhoří naše srdce?

On byl s nimi, protože už vstal z mrtvých. Oni ho však nepoznali. Nepoznali ho, ztratili ho, protože jejich naděje se obrátily vniveč. Nepoznali ho, protože nedokázali uvěřit ženám, které to tvrdily. Nepoznali ho, poněvadž neporozuměli smyslu Písma. Co bránilo tedy jejich očím, aby ho poznali?
Nešlo mně do hlavy, jak je to možné. On se k nim přece přiblížil, připojil, mluvil s nimi. Začala se mi vtírat myšlenka: Jsme na tom my lépe? Je mezi námi. Kolikrát chodíme, jako by ho nebylo, jako bychom ho neviděli, jako bychom ho nevnímali. Jsme plní smutku, beznaděje a pláčeme nad zborcenými plány, nebo že nám nevyšlo to, co jsme očekávali. Jsme v situaci, z které se musíme teprve k jeho poznání probojovávat. Velikonoční člověk se v nás musí znova narodit. Proto je dobré si tuto událost rok od roku připomínat.
Kdy ho poznali? Nasytil je slovem a chlebem života. Připadá mi, jako by do nich vdechl nový život. Ten jako by rozdmýchal oheň, který v nich pod popelem pouze doutnal, který byl přehlušen lidským vnímáním a uvažováním, klamem jejich vlastních smyslů. Teprve když vyvinuli iniciativu, tj. začali vycházet ze sebe a vyslovili prosbu, aby u nich zůstal, dochází k obratu.
K tomu poznání došlo odhalováním a pronikáním do smyslu Písma a iniciativou něco potom podniknout. Vyjít ze sebe, odbourat sklíčenost, smutek, starost, otevřít se druhému a pozvat ho ke stolu. Lámat s ním chléb a jíst s ním. Upamatovávají se na to, co všechno jim řekl: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ (Lk 24, 32) Řeknu to jinak: Copak v nás oheň, který hrozil, že zhasne, znovu nerozdmýchal právě tím, jak nám vykládal Písmo? Tento oheň, který náhle vzplanul mocným plamenem, je vyhnal z domu, aby sdělili druhým, že ho viděli a co on jim řekl.
Zakončuji otázkou, z které bychom mohli vyjít, která by i nám pomohla rozdmýchat náš pomalu dohasínající, ale ještě doutnající oheň, který jsme přikryli popelem svých denních starostí a nevyřešených problémů, které nás zaplavují: Kdy a jak a čím se rozhořívá naše srdce? Co je tím měchem, který jej rozdmýchává? Co je tím prostředím, v kterém se ohni daří? Co je tím, co to všechno dává dohromady? Tento oheň není nic jiného než láska ke Kristu a láska k bližnímu.

P. Robert Kunert SJ
Velikonoce 1999

 

„Skutečně jen málo lidí chápe, co by jim Bůh prokázal, kdyby se mu zcela odevzdali.“ (Sv. Ignác z Loyoly)