Věčné sliby v trojím vydání
Sestrám Jiřině Čípkové, Anně Bartoňové a Lucii Hofírkové se naplnil čas a po letech formace a přípravy mohly v sobotu 27. 5. 2023 vyslovit své věčné „ano“ Bohu i Společnosti sester Ježíšových.
Odpolední mši svatou celebroval P. Pavel Ambros SJ v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci. Je všeobecně známou pravdou, že při každé mši svaté je účasten Bůh se svými anděly a s celou církví bojující, trpící i vítěznou. Tato skutečnost byla podtržena přítomností většiny sester SSJ a také barokním i současným zobrazením svatých a blahoslavených, kteří na nás hleděli ani ne tak z obrazů a soch, ale především z nebeských výšin.
Tuto myšlenku nastínil také P. Ambros SJ hned v úvodu promluvy: „Stojíme nejen ,před Bohem, naším Pánem, před jeho anděly a svatými‘ (DC 232). Vidíme rovněž, jak tři božské osoby hledí na toto místo, na tento chrám, živý chrám. Trojice chce být Bohem mezi námi, stávat se člověkem skrze nikdy nepřestávající působení Ducha, jenž se ujímá našeho lidství. Tak i nám posílá svého anděla (srov. DC 102) jak k Panně Marii. Copak jsme neslyšeli dnes onen příslib? Zjevení mluví o Bohu, který ,poslal svého anděla, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát‘ (Zj 22,6).“
Po promluvě se mohl celý přítomný nebeský i pozemský kůr stát svědky třikrát vysloveného slibu chudoby, čistoty a poslušnosti. Sliby, kterými umírá člověk sám sobě. „Naše sliby jsou rány, v nichž lidská přirozenost starého člověka umírá v porodních bolestech nového života, který přichází na svět. Život Bohu zasvěceného života je dovršením života založeného na zmrtvýchvstání. Nebeský život nemůžeme vidět na této zemi, ale můžeme jej vidět na znameních. (…) Co objevil apoštol Pavel ve svých ranách? Že v těchto ranách žije Kristus tím způsobem, že tyto rány cítí Kristus stejně jako ten, kdo je nosí v sobě. Kristova přítomnost se takto projevuje v bolesti. Jeho rány jsou stále živé, protože ukazují na smysl bolesti Krista na kříži.“ (Z promluvy P. Ambrose SJ)
Po mši svaté jsme se společně setkaly při agapé v prostorách penzionu Tõde sester Františkánek Marie Immaculaty, kde ještě mohla doznít radost a vděčnost za milost povolání.
Z rozhovoru se sestrami po věčných slibech
Sestry Jiřino, Anno a Lucie, jak vnímáte sliby, které jste dnes vyslovily? Čím pro vás jsou?
Sr. Jiřina: „Pro den svých (našich) věčných slibů nenacházím jiná slova než slova vděčnosti, protože byl plný nejrůznějších pozorností od sester i Pána Boha osobně… Jemu prvnímu patří můj velký dík za milost povolání, která je a zůstává pro člověka neproniknutelným tajemstvím, za milost smět se Mu zasvětit navždy, protože dorůst k tomuto kroku není vůbec samozřejmé. Bez předchozího osobního, hlubokého setkání s Božím „ano“ ke mně by to nebylo možné. Věčné sliby znamenají také přičlenit se navždy k naší Společnosti.
Velkým darem je pro mě společenství se sestrami Annou a Lucií, protože tento společně udělaný krok do věčnosti korunuje naše spolukráčení od prvních krůčků na cestě následování Krista, a tak si smíme být vzájemně posilou a povzbuzením.“
Sr. Anna: „Skládání věčných slibů bylo vyvrcholením mých letošních exercicií, ve kterých jsem se mohla prohloubit v poznání bezmezného přijetí Bohem. Sliby tedy byly stvrzením tohoto přijetí. Zároveň jsou pro mě začátkem dalšího putování a vrůstání do tajemství následování Krista. Je to putování ‚od sebe k Tobě‘ – úžasná dynamika vnitřního života vedoucí k pravé svobodě, která pramení z Kristovy lásky. Největším štěstím člověka je, že miluje stále více jako Kristus – v tom vnímám smysl připodobňování se Jemu!“
Sr. Lucie: „Žasnu nad věčným Božím zájmem o mě. To, že jsem na něj směla odpovědět svým věčným ‚ano‘, je pro mě nezaslouženým darem. Je to pro mě důkaz Boží něhy a Boží lásky ke mně.
Zároveň je to i úkolem, protože mé povolání není pro mě. Pán Ježíš mě chce pro sebe proto, abych s Ním šla k druhým, abych se s Ním dotýkala jejich bolestí, abych spolu s Ním měla jejich slabosti i sdílela jejich radosti. A toto je možné pouze v síle Jeho lásky. Může se to uskutečnit pouze Jeho milostí a zároveň mou spoluprací s ní. A tak si velmi přeji, aby ve mně stále více namísto mého já, vítězil Bůh.“