Požehnání slabosti

Program setkání sester představených, které probíhalo 23. – 26. 10., obohatila svou přednáškou MUDr. Jitka Krausová. Téma znělo Požehnání slabosti. Už samotný název je pozváním, abychom zkusili dát šanci pozitivnímu pohledu na slabost; tedy abychom ji viděli ne jako to, co nemá být, co je třeba odstranit, co překáží, ruší…, ale právě jako požehnání. U sebe i u druhých.

Paní doktorka nám nejprve nabídla zajímavý pohled na různé důležité osobnosti Starého i Nového zákona s tím, že Bible nijak nezastírá jejich slabé stránky. Naopak se může zdát, že Bůh má zálibu ve slabých, že právě je si často volí.

Zatímco v Božím království má místo slabost, milost, služba a kříž, ve světě se cení síla, perfekcionismus a moc. Pravou seberealizací člověka je stát se obrazem Božím. Někdy ale může být seberealizace jen maskovacím slovem pro sobectví, když se klade důraz na to, aby se člověk nenechal ničím omezovat ve svých nárocích.

Mohl by nás vyděsit rozkazovací způsob evangelního výroku „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48). Ale v řeckém textu je znění Budete dokonalí…, takže nádherný příslib, který se naplní, když se necháme přetvářet Boží láskou. Nejde o plod naší snahy a síly, ale o dar – i když snažit se a spolupracovat je také potřebné.

A jaké tedy může být požehnání slabosti? Učím se důvěřovat Bohu víc než sobě a svým silám. Dává možnost uvědomit si Boží milost, kterou si nemohu zasloužit; to, že jsem milovaný hříšník. Skrze slabost rostu ve vztahu k Bohu, roste i můj soucit s lidmi, jsem s nimi solidárnější, schopnější projevit pravé milosrdenství.

Teprve přijetí vlastní slabosti mě uschopňuje přijímat pravou sílu od Krista, jak vyznává sv. Pavel ve druhém listu Korinťanům: když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.