SVÁTEK UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU – DEN ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

Co pro nás znamená, že smíme každoročně slavit tento den?

Foto: Pavel Langer, ČaV

Tento den je vzdáním díků Bohu za vzácný dar povolání a zároveň povzbuzením, posilou a vzájemným obohacením ve věrném kráčení na této cestě.

Prožíváme ho jako den vděčnosti za své povolání, den osobní i společné modlitby, setkání s naším biskupem a s těmi, kteří jdou cestou zasvěceného života. Je pro nás radostí a povzbuzením.

 

Foto: Pavel Langer, ČaV

Letošní Den zasvěceného života jsme slavily ve většině diecézí, v kterých máme komunity, až v sobotu 3. 2. Středem slavení byla mše svatá s diecézním biskupem. Poté většinou následovala přednáška: v brněnské diecézi S. M. Gabriely Vlkové OP s názvem Splnilo se Písmo svaté; v královéhradecké diecézi o. Radka Tichého o 1. eucharistické modlitbě, v ostravsko-opavské diecézi přednášel o. Jan Szkandera a v olomoucké arcidiecézi o. biskup Z. Wasserbauer na téma synodalita. Byl prostor také pro vzájemné setkání zasvěcených osob mezi sebou, sdílení, povzbuzení…

 
 

Foto: Pavel Langer, ČaV

V olomoucké arcidiecézi se slavil tento den letos poprvé trochu jinak. Nekonal se tradičně 2. února, ani se řeholníci nesetkali v kněžském semináři. Protože povolání zasvěcených osob patří celé církvi, mše svatá se uskutečnila v katedrále, kam byli pozváni i všichni věřící.

Sestry ve Vídni slavily tento den již v jeho předvečer s kard. Christophem Schönbornem (dominikánem) společnými nešporami ve svatoštěpánském dómu. V Římě slavily sestry svátek zasvěceného života „nadvakrát“: nejdříve 1. 2. večer v České papežské koleji Nepomucenum, kde sestry boromejky již podruhé organizovaly česko-slovenské setkání řeholníků žijících v Římě, a 2. 2. večer se jedna sestra zástupnicky za komunitu účastnila mše sv. pro zasvěcené osoby s biskupem římské diecéze, papežem Františkem. „V Nepomucenu jsme nejdříve měli možnost se sjednotit ve společné modlitbě – tiché hodinové adoraci a nešporách, poté následovalo neformální setkání u večeře. Atmosféra potvrdila to, co vyplynulo ze vzájemného představování: ’My jsme z Rodiny Panny Marie’ – ’My sestry Ježíšovy’ – naproti seděla malá sestra Ježíšova, salesiánky jsou Dcery Panny Marie Pomocnice – že totiž řeholníci jsou všichni tak trochu z jedné rodiny…“

A jak tento den rezonoval v našich srdcích?

Foto: Lucie Horníková, ČaV (redakčně upraveno)

Skrze slova a podněty k zamyšlení, které jsme vyslechly, se pro nás tento den stal novou naléhavou výzvou podívat se do svého nitra a ptát se:

– Jsem skutečně zasvěcenou osobou, která ve svých rukou drží pravé bohatství jako Simeon? Co držím ve svých rukou? Pokud je to něco jiného než Ježíš, pak je to jen brak.

– Jsem zasvěcenou osobou, která žije hlubokým duchovním životem? Přistupuji ke všem vnějším věcem v atmosféře ztišení a hluboké kontemplace? To je to nezastupitelné a nejcennější, co církev od nás očekává. Je to také klíč ke krizi povolání.

– Jsem zasvěcenou osobou, která svým příkladem života chudoby, čistoty a poslušnosti chrání církev před zesvětštěním? Řeholní život je protilátkou na zesvětštění. Můj život má být zrcadlem, lékem a povzbuzením k neustálé obnově pro všechny věřící.

– Jsem zasvěcenou osobou vycházející ze sebe a budující pravé společenství a hluboké vztahy s těmi, kteří jsou mi v komunitě svěřeni? Budujeme jako řeholní společenství dobré vztahy s biskupem, s Božím lidem? Plodem synodálního procesu je prohloubené vědomí žitého společenství, vědomí, že patříme k sobě a chceme být spolu na cestě.

– Jsme proroky? Dokážeme vnímat určité znaky dnešní doby a upozornit na to, čeho je třeba se varovat a čemu se otevřít?

– Jsem zasvěcenou osobou, která ví o svém poslání? Církev je poslání, každý křesťan je poslání. K zasvěcenému životu patří neodmyslitelně misie. Rozněcuje ve mně život s Kristem touhu jít ke druhým?

Tento den byl příležitostí dotknout se znovu svěžesti a krásy Božího povolání a v hloubi svého srdce znovu zaslechnout: Ježíš – On je světlo, před kterým všechny temnoty mizí. On je ta síla, která utváří život.

 

„Skutečně jen málo lidí chápe, co by jim Bůh prokázal, kdyby se mu zcela odevzdali.“ (Sv. Ignác z Loyoly)